Nešťastný člověk...

Včera se mi stal opět zvláštní zážitek...

V metru na Palmovce seděl na lavičce muž a vedle něj bylo místo, na které jsem si chtěla sednout než příjede vlak. Přistoupila jsem k němu, s upřímným pohledem jsem se na něj usmála a sedla si vedle něj. Jakmile jsem se na něj usmála, změnil původně neutrální výraz v obličeji na výraz téměř bolestný. Začal se ošívat a po pár vteřinách mé přítomnosti vedle něj vstal a odsedl si. Musím říct, že mě to docela rozhodilo... mám ve zvyku se na lidi ve svém okolí smát, když mám dobrou náladu, abych tu příjemnou energii šířila dál. Většina na to velmi příznivě reaguje a to mě moc těší. Někteří se usmějí zpátky, někteří nejdřív neví jestli se směju na ně nebo ne, ale pak je v jejich výrazu tváře vidět, že je milý úsměv potešil a zpříjemnil jim den. Je to taková moje malá psychlogická hra:-) Dnešní reakce toho muže mě ale opravdu překvapila. Nejdřív mě to trochu zabolelo, ale když jsem o tom začala víc přemýšlet, začalo mi toho muže být spíš líto. Jak moc nešťastný v životě asi musí být, když ho upřímně míněný úsměv nepotěší, a jak se zdálo, ho snad i fyzicky zabolí...???